ANTURIA V POKOJI
Ladislav Holý

 Již odmala jsem byl ovlivňován rodiči. Svými výpravami do podlesí Rakovnicka ve mně vzbuzovali zájem o přírodu. Otec byl vášnivým entomologem majícím pěknou sbírku motýlů z celého světa. Měl i mnoho cestopisných knížek, z kterých mě zaujal popis exotické přírody tropů. Hlavně pasáže o flóře deštného pralesa. Blíže jsem se začal o rostliny zajímat až po návštěvě skleníků botanické zahrady. Fascinovaly mě neobvyklé tvary a barvy vystavovaných exponátů. Zprvu pro mě měly osobité kouzlo rostliny Marantovité, později Áronovité. Nejvíce mě ale zaujala anturia pro svou neobvyklou krásu a rozmanitost. Začal jsem tyto pěkné rostliny pěstovat společně i s jinými volně v panelovém bytě. Později pro nedostatek místa je přestěhoval do zaskleného balkonu. Ale i tak jich několik zůstalo umístěno v pokojích. Některým se opravdu i v suchém prostředí daří dobře. Záliba mi přerostla ve velké hobby. A proto jsem se vypravil s přítelem za těmito rostlinami do přírody Střední Ameriky. Nebudu však předbíhat a povíme si něco o tomto druhu.

Část I.

 Anthurium – toulitka

Araceae – áronovité

 Jsou vskutku exoticky vyhlížející. Vytrvalé rostliny rozličných tvarů listové čepele. Běžně se setkáváme v obchodech jen s kříženci Anthurium andreanum Linden pěstované pro květy a Anthurium scherzerianum Schott ozdobné květy a listy. Méně již s Anthurium crystallinum Linden & André a s hnízdicovitým A. hookeri Kunth. Pěstované pro ozdobnou rozetu listů. Vyjímečně je u nás vidět v prodeji Anthurium clarinervium Matuda (AGRO BRNO – TUŘANY Dolní Heršpice – byl prodáván pod názvem Anthurium magnificum). Mexické Anthurium clarinervium je podobné A. crystallinum jen má výraznější a složitější světlou kresbu okolo žilnatiny. Sametové, tmavě zelené listy na drátovitých řapících působí velmi dekorativně. V zahradnictvích a v botanických zahradách lze běžně získat i A. schlechtendalii Kunth. podobné A. hookeri.

 

Anthurium clarinervium.

A. schlechtendalii

Anturia pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky. Nacházíme je na vlhčích místech růst přisedavě na stromech, skalách, příkrých stráních, pod stromy v podrostu nebo ve volné půdě. Záleží, zda se jedná o terestrické, epifytní a nebo i jinak rostoucí anturia. Mohou býti velmi veliké s metrovými listy nebo docela malé rostliny. Popsaných je na 700 druhů. Je však předpoklad, že jich je mnohem více (zatím se udává 1000 ) . Neustále se ještě objevují nové druhy a některé nalezené čekají na určení. Zdaleka ještě není vše v přírodě objevené. V nepřehledném porostu lze na málo probádaných lokalitách najít i nové druhy.

Tyto dvě nádherná ekvádorská anturia ještě čekají ve sklenících na určení.

Některá anturia lze spatřit ve více oblastech Střední a Jižní Ameriky (A. clavigerum Poepp. & Endl.). Jsou však druhy, které jsou endemitní a nacházíme je jen v jedné oblasti nebo zemi (A. gymnopus – Kuba, A. reflexinervium – Peru).

 Rozlišení je někdy komplikované. Určení druhu bývá skutečně práce pro zkušené odborníky. Například v U.S.A. je to pan Thomas B. Croat, v Německu J. Bogner z Mnichova. U nás se těmito rostlinami nejvíce zabývá pan J. Haager. Liší se třeba jen v maličkostech a již je to jiný druh. Vše je navíc znesnadněno tím, že některé stejné druhy mohou mít ještě malé odlišnosti. To podle toho, z jaké jsou lokality a jaké jsou subspecie druhu.

Německý botanik Josef Bogner.

I pro odborníka ja někdy těžké určit nalezený druh. Pan Thomas. B. Croat na návštěvě u

Jiřího Haagera v botanické zahradě v Teplicích.

I juvenilní rostliny se mohou nepodobat dospělým. Též i samotný jedinec může mít rozdílné tvary listů, záleží, zda se jedná o spodní nebo vrchní listy umístěné na rozdílném stanovišti (např. u lianovité, popínavé anturie). Proto je lepší pro určování druhu vlastnit pokud možno více stejných rostlin. Jelikož vzhled může ovlivnit více faktorů. Znak pro rozlišení druhu může být tvar průřezu řapíku listu (obr. 1); barva, velikost a tvar plodů; tvar (obr. 2) a barva palice květu; barva a tvar toulce; tvar a velikost listů; celkový vzhled či struktura cév a žilnatiny listů (obr. 3,4). Tvary průřezů řapíků listů.

obr. 2. Tvary palice květů.

obr. 3. A – středové žebro

B – hlavní postraní žíly

C – mezipostraní žíly

D – druhotné žíly

E – společná žíla

F – terciální žíly

G – základní žebra

H – základní žíly

obr. 4. A – středové žebro

B – hlavní postraní žíly

C – mezipostraní žíly

D – terciální žíly

E – menší síťové žíly

F – společná žíla

 Také i povrch vrchní a spodní části listů, ale i podoba a barva kořenů. I vůně květů jsou u nich odlišné. Tam, kde končí řapík a začíná list, se většinou objevuje jakési různě dlouhé a silné kolénko (geniculum), které umožňuje zpevnit a částečně natáčet čepel listu do výhodné polohy. Někdy zcela chybí nebo je sotva znatelný. Geniculum může být i vzdáleno dále od listové čepele. Jako příklad mohu uvést anturium z oddělení Pachyneurium, A. oersterdianum, jenž má kolénko 10 až 20 cm od listu. I toto je vodícím znakem k určení druhu.

Vše se komplikuje tím, že různá odborná botanická pracoviště používají rozdílné názvy pro jeden identický druh. Někde se uplatňují starší pojmenování, jinde již obnovená. Proto se lze setkat i s více názvy pro jeden druh. Anthurium fendleri Schott lze uvádět i pod jménem A. buenaventurae Engl. či A. canasas Croat. Takovýchto příkladů by se dalo uvést i více.

Mnohdy dovezené rostliny z přírody mohou vypadat rozdílně než ty pěstované ve sklenících. Sám jsem se mohl o tom přesvědčit u Anthurium watermaliense. V pralese mělo daleko více protáhlé a na okraji zvlněné listy. Nic naplat, ale asi těžko vytvoříme stejné podmínky jako mají ve své domovině.

 V jednom odborném časopisu zabývajícím se árony jsem našel rozdělení anturií do 19 oddělení. Článek Thomase B. Croata vycházel z dřívějšího rozdělení podle dvou botanických vědců H.W. Schotta a Englera. Jeden určoval rostliny do 28 oddělení a druhý do 18. Pan T. B. Croat společně s Richardem D. Schefferem pro zjednodušení modifikovali anturia v tomto článku do 19 oddělení. Zároveň zde srovnávali popis rostlin obou vědců.

 Jako ukázku uvádím zkrácenou a upravenou modifikaci rozdělení anturií do oddělení podle T. B. Croata a R. D. Scheffera.

( AROIDEANA – svazek 6, číslo 3 – červenec, 1983 )

 Jmenovitě jen upravená a zkrácená verze:

ROZDĚLENÍ ANTHURIÍ DO ODDĚLENÍ

 1. TETRASPERMIUM Schott

Patří sem Anthurium scandens Engl., A. trinerve Miq..Anthurum trinerve roste podobně jako A.scandens.

Pro svou podobu se někdy oba druhy zaměňují. A. scandens (Aubl.) Engl.

Anthurium trinerve.

 2. GYMNOPODIUM Engler

Anthurium gymnopus Griseb, pocházející ze západní Kuby.

3. PORPHYROCHITONIUM Schott

Reprezentantem je všem dobře známé Anthurium scherzerianum Schott a Anthurium bakeri Hook. f..

Anthurium bakeri Hook. f.

4. PACHYNEURIUM Schott

Typickými členy jsou Anthurium schlechtendalii Kunth.,

A. fendleri Schott.. Atypickými členy jsou A. standleyi Croat &

Baker a A. watermaliense Hort. Ex. L.H. Bailey.

Anthurium watermaliense hort.ex Bailey & Nash,

je jeden atipický člen oddělení Pachyneurium.

Hnízdicovité Anthurium uleanum má i

načervenalé ozdobné řapíky listů.

 Květ mexické anturie A. sarukhanianum Croat.

Odolné A. sarukhanianum se dobře kultivuje.

Vhodná je do bytu i A. fendlerii Schott..

 5. POLYPHYLLIUM Engler

Členem je Kostarické Anthurium clidemoides Standley.

Anthurium clidemoides Standl.

6. LEPTANTHURIUM Schott

Představitel této skupiny je Anthurium gracile (Rudge) Lindl.. A. gracile.

7. OXYCARPIUM Schott

Jeden z představitelů je Anthurium pittieri Engler.

8. XIALOPHYLLIUM Schott

Členy oddělení jsou Anthurium davidsoniae Standley,

A. microspadix Schott, A. pallens Schott..A. microspadix Schott.

9. POLYNEURIUM Engler

V této skupině můžeme najít Anthurium argyrostachyum Sodiro,

A. corrugatum Sodiro, A. panduriforme Schott..A. argyrostachyum Sodiro je dosti náročná na

vzdušnou vlhkost a tak tento druh musíme oželet, jestliže nemáme skleník.

Velice krásný druh Anthurium corrugatum Sodiro s vrásčitym a hrbolatym povrchem listu.

Mladá rostlina A. panduriforme Schott.

10. UROSPADIX Engler

Do této skupiny patří Anthurium bellum Schott,

A.binotii Linden, A. comtum Schott.

V našich botanických zahradách jsou nejčastěji vidět

A.olfersianum Kunth a A. lucidum kunth.

Občas se v našich zahradách můžeme setkat s Anthurium olfersianum.

 11. EPISEIOSTENUM Schott

Anthurium consobrinum Schott. Jeden člen zahrnutý též oddělením PACHYNEURIUM.

12. DIGITINERVIUM Sodiro

Toto oddělení má členy Anthurium lentii Croat & Baker,

A. ovatifolium Engler, A. lingua Sodiro,

A. rhodostachyum Sodiro.

U nás se prakticky neobjevují.A. rhodostachyum Sodiro.

13. CARDIOLONCHIUM Schott

Anthurium crystallinum Linden & Andre, A. regale Linden,

 A. warocqueanum J. Moore, A. magnificum Linden,

 A.clarinervium Matuda, A. leuconeurum Lemarie jsou asi

nejvíce známí zástupci.

Listy jako z pergamenu můžeme najít u Anthurium

leuconeurum Lemarie. Opět dobře prosperuje v panelovém bytě.

Anthurium crystallinum Linden & Andre.

  14. CHAMAEREPIUM Schott

Jen jeden zástupce se jmenuje Anthurium radicans C. Koch.

Anthurium radicans C. Koch.

15. CALOMYSTRINUM Schott i Engler

Mezi zástupci jsou Anthurium andreanum Linden,

A. formosum Schott, A. nymphiifolium C. Koch & Bouche a

A. obtusilobum Schott.

Anthurium formosum Schott.

 16. BELOLONCHIUM Schot i Engler

V tomto oddělení najdeme Anthurium bogotense Schott,

A. gualeanum Engler, A. brownii Masters, A. subcordatum

Schott, A. seleri Engler, A. verapazense Engler. atd.

Posledně jmenované je pěstované ve větším počtu v b.z. v Teplicích.

A. selerii Engl. je jedna z perspektivních anturií s odolnějším listem.

A. verapazense Engl. ze Střední Ameriky je velmi odolná a vytváří

pěknou dekoraci pokoje.

A. brownii Mast. má tužší listy, které by měli snášet suché prostředí.

17. SEMAEOPHYLLIUM Schott

Do oddělení patří Anthurium signatum C. Koch & Bouche,

 A. falcatum Sodiro, A. truncicolum Engler.

18. SCHIZOPLACIUM Schott

Zástupci jsou například Anthurium palmatum (L) G. Don,

A. expansum Gleason, A. pedatoradiatum Schott,

A. pedatum Kunth. (A. elegans)

Jedna taková Anthurium elegans rostla bez problémů i u mě doma.

Anthurium pedatoradiatum s dlaňovitě dělenými listy.

 19. DACTYLOPHYLLIUM Schott

Nejčastěji se u nás objevuje Anthurium pentaphyllum (Aubl.)

G. Don, A. polyschistum Schultes & Idrobo.

Členy jsou i A. eminens Schott, A. clavigerum Poepp.,

A. polydactylum Madison. a i jiné druhy.

Anthrium pentaphyllum (Aubl.) G. Don var. pentaphyllum

se velmi podobá A. digitatum.

Anthurium digitatum (Jacq) Schott.

Ještě není potvrzeno zdali se jedná o jiný druh.

Někteří odborníci určují rostlinu jako předchozí A. pentaphyllum.

 Detail listu Anthurium polyschistum

R.E. Schult. & Idrobo.

 Mnohá anturia různých oddělení jsou si navzájem velmi podobná. Rozlišování je obtížné i pro zkušené odborníky, vybavené vědeckými přístroji. Některá oddělení anturií jsou si navzájem příbuzná. Využívá se to při vzájemném křížení. Existují katalogy, kde jsou hybridy evidovány, a tím jsou uchovány veškeré informace o křížených rostlinách. I nadále se však prohlubují vědomosti a poznatky o těchto rostlinách, a proto se můžeme setkat i s novějším rozdělením a seskupením.

Pro získání hlubších, vědeckých poznatků doporučuji objednat si některé časopisy AREOIDEANA u IAS. (International Aroid Society)

 Pro naši běžnou potřebu lze ale rozeznávat anturia podle tvaru listů. Mohou být srdčité, deltovité, kopinaté, vejčité a i jiných tvarů. Například s listy palmovitými ( A. pedatoradiatum Schott, A. polyschistum R.E. Schult & Idrobo). Mají také rozličný i povrch. Některé mají čepele jako pergamen či samet (nejznámější je asi A. crystallinum z oddělení CARDIOLONCHIUM) s kontrastní světlou barvou okolo žilnatiny.

Obvyklejší jsou ale anturia zelenolistá s hladkým povrchem. Jsou i s listy zvrásněnými a jakoby zvlněnými. Jedná se například o A. radicans K. Koch & A. Haage., A. splendidum hort. ex W. Bull. a A. veitchii Masters.

Anthurium veitchii s metrovým listem

nadchne snad každého pěstitele.

Botanická zahrada v Berlíně.

 Mnohá anturia tvoří rozetu listů podobně jako nám všem známá Smetanka lékařská. Říkáme jim hnízdicovitá anturia. Příkladem může být A. fendleri Schott nebo A. uleanum Engl.. Některá též vyhlížejí jako liany. Z těch menších druhů mohou uvést A. clidemioides Standl. a A. polyschistum. Rostliny též vytvářejí částečně zdřevnatělé zkrácené kmínky nebo celé kmínky.

Nejvíce se mi však líbí trsovitá anturia s drátovitými řapíky jako je Anthurium verapazense Engl. a ekvádorské A. flavolineatum Sodiro. Navíc posledně jmenované má i barevný květ. Toulec (spatha) široký asi 4 cm podélně hnědočerveně pruhovaný se zeleným podkladem. Palice (spadix) je též hnědočervená.

A. flavolineatum Sodiro je vhodná spíše do skleníků než do domácnosti.

 

Většina má však toulce květů nenápadné, úzké, světlezelené nebo žlutozelené. I palice bývají stejné barvy. Někdy fialové, hnědofialové, žluté nebo do oranžova.

Květem ozdobný je notoricky známý kříženec Anthurium andreanum s velkým červeným lesklým toulcem a žlutou palicí. Jsou však druhy, jako je panamské Anthurium amnicola Dressler, které má sice květy malé, ale celé krásně světle fialové. Pro svoji barvu se využívá v dalším křížení. Barva toulce může být téměř černá. Je to například u jednoho nově nalezeného druhu z Kolumbie, jenž je vzhledem dosti podobný A. andreanum.

Jak jste si již všimli, květ anturií se skládá z toulce (spatha) různě obepínající palici (spadix). Na palici můžeme nalézt kvítky obého pohlaví , které jsou stočeny do spirály (obr.5) tvořící dvě osy. Samčí pyl se u květů vytváří dříve od základny směrem ke špičce. Řapíky květů bývají krátké až dlouhé. Vzpřímené až převislé. Zpravidla do 1 cm silné, ale i více. Některé květenství voní, nebo pro někoho nepříjemě zapáchají. Skutečně, některá anturia voní. Například A. formosum z oddělení Calomystrinum voní po mátě a citronu a A. ochranthum (odd. Belolonchium) má odér po borovici. Naopak A. digitatum (odd. Dactylophyllum) nepěkně zavání zkaženým ovocem.

V přírodě květenství na sebe neodolatelně láká mouchy a jiný hmyz, který je opyluje. Někdy ani nemusíte květ opylit a vyvinou se plody bez vašeho přičinění. Přesto, kdykoliv jsem šel okolo kvetoucí palice, rozetřel jsem rukou pyl po povrchu. U některých je to však velmi obtížné se dočkat plodů. Například kříženec Anthurium splendidum a A. radicans je již sterilní a semena netvoří.

 Tyto rostliny mohou být ozdobné i svými plody. Plodenství na rostlině může zaujmout nápadnou barvou. Většinou jsou červená, oranžová, bílá a fialová v několika odstínech. (A. bakeri Hook. f. – červené pl.; A. pedatoradiatum Schott – oranžové pl.; A. trinerve Miq. – bílé pl.; A. fendleri Schott – červenofialové pl.).

Plodenství na rostlině může zaujmout nápadnou barvou.

Semena uvnitř bobule mají často bílou, nažloutlou nebo i jinou barvu. Počet semen v bobuli obvykle kolísá od jednoho do dvou. Někdy je jich však i více. Většinou jejich velikost je od několika mm do 1 cm.

Na Anthurium gaudichaudianum se mi podařilo vypěstovat plody průhledné, jen zčásti zakalené dužinou. Vrcholek bobule byl nepatrně zelený, což umožňovalo spatřit uvnitř žlutá semena. Plody vypadaly jako ze skla. Působily velmi zvláštním dojmem. Z toho je patrné, že plody i semena anturií mohou mít i jiné barvy, než je běžné.

A.gaudichaudianum Engl.

 Epifytická anturia vyvázaná na větvích a v laťkových košíčcích jsou také ozdobná svými kořeny. Zpočátku se rostlina přichytí na podložce nebo se zakoření v substrátu košíku. Postupně se objevují bílé kořeny, které trčí nebo visí v prostoru. (v přírodě tak zachytávají živiny a vláhu z okolí stanoviště). Kořeny jsou pokryty bělavou velamenovou vrstvou mající schopnost fotosyntézy. Při tomto způsobu pěstování v bytě hned každého napadne, že bal rychleji vysychá a odkapává z něj voda. Což má pochopitelně nežádoucí odezvu u dalších členů rodiny.

Epifytní, terestrická a jinak rostoucí anturia mají kořeny různé tlouštky a barvy. Mají barvu bílou, zelenou, hnědou, šedou nebo červenou. Záleží na životních podmínkách a druhu.

 Epifytní anturia jsou ozdobná i svými kořeny.

Tyto rostliny mají své specifické nároky pro kultivaci. Dají se pěstovat podobně jako orchideje. Rozhodující je, zda se jedná o zemní nebo anturia rostoucí přisedle na skalách či stromech. Většina se dá pěstovat v univerzálním substrátu z rašeliníku, drceného polystyrénu, vláknité rašeliny, perlitu, borové kůry, písku nebo dřeveného uhlí s dobrou drenáží. Více rašeliny používám pro zemní druhy. Některé se však pěstují jen v živém rašeliníku nebo v té nejobyčejnější zemině, která je běžně v prodeji. Osvědčuje se obalit kmínek rašeliníkem. Tím udržíme větší vlhkost a rostlina lépe snáší suché bytové prostředí. Rosím jednou až dvakrát denně. Podle teploty a počasí. Při slunečných dnech přistiňuji žaluziemi, aby se listy moc nespálily a nezežloutly. Stínění může mít vliv na to, jak rostlina vypadá. Při nadměrném stínění jsou sice listy pěkně zelené, ale stonky se nápadně prodlužují. U nedostatečného stínění je květina celá zežloutlá, povadlá a nové listy zakrňují.

 Hnojivo v zálivce a při rosení používám v menší koncentraci než u jiných rostlin. Pokud nechci, aby květiny moc narostly, nehnojim vůbec. Ve své domovině též mají zálivku málo obohacenou o výživu. Déštˇse spíš podobá destilované vodě. A proto rostlina přenesená z přírody do našich podmínek se může rozměrově velmi změnit. Vodu na zálivku používám převařenou a odstátou. Lze ji také upravit chemicky kyselinou šťavelovou nebo iontovým filtrem. V zimním období samozřejmě musíme zálivku omezit, rostliny někdy trpí přelitím a ohrožují je zhoubné hniloby.

Množení lze uskutečnit semeny, odnožemi, hřížením nebo také takzvaným seříznutím hlavy i s případnými kořeny. Tento způsob je však nejvíce riskantní pro vrcholek a spodek rostliny. Stane se, při snaze podělit co nejvíce známých, že se již z drastického zásahu rostlina nevzpamatuje. Ale někdy se mi opět vrátí nová odnož od podarovaného. Stává se také, že potrápená kytka ze svého kořenového systému utvoří malé rostliny, a tím se postará o svojí záchranu.

Někdy i z kořenového systému

vyrostou malé odnože.

 Nejraději ze všech způsobů mám však vysévání semen. Tím vlastně přivádím na svět více rostlinek najednou a mám možnost sledovat, jak se vyvíjejí. Také se naskýtá větší možnost rozšíření druhů. Je to nejlepší způsob, jak tyto krásné rostliny dostat mezi podobně nadšené zájemce. Myslím, že i rostlinky z těchto semen jsou odolnější a přizpůsobivější pro naše prostředí.

Semena vylupuji z plodů a zbavuji dužnatého obalu. Vyperu je ve vodě, nebo v slabém roztoku hypermanganu. Vysévám je do živého zeleného Sphagna nebo jiného mechu na dvoucentimetrovou udusanou vrstvu. Někdy slabě přikryji nadrobno nasekaným rašeliníkem. Použít lze i obvyklý substrát pro výsevy, ale mně se daří více první způsob. Upozorňuji však, že ne vždy je úspěch zaručen. Semena brzy ztrácí klíčivost a jsou náchylná na chlad. Jsou i dosti křehká. I jiné nepříznivé podmínky mohou klíčivost ovlivnit.

Při výsevech se mi osvědčil úzký skleněný truhlík s poklopem. Je to vlastně lepené akvarium o stranách 10x10x40 cm. Tato velikost se ukázala jako vyhovující. Vešel se na každý okenní parapet a nejméně překážel.

Jak jsem zjistil, semena lze získat z ještě ne zcela dozrálé palice, na které se začaly vytvářet plody. Někdy nastane situace, že nemáte na výběr a jste nuceni palici utrhnout poněkud předčasně. Nemusíte litovat. Pokuste se nechat palici v mikrotenovém sáčku dozrát. Někdy plody dozrají podobně jako rajská jablíčka. Stačí jen oplachovat palici vodou a dbát na to, aby plodenství neplesnivělo. Je až překvapující, kolik jinak již ztracených semen jsem tak získal.

Jestliže rostlina narostla do větší výšky a tvořila delší bezlistý kmínek, obaloval jsem ho pod posledním listovým řapíkem mechem a poté igelitem. Při zálivce do balu se v něm za čas utvořily kořeny, a tím nastala doba vrcholek i s listy odříznout. Řeznou ránu jsem ošetřil a oddělenou část zasadil. Vznikla tak nová rostlina bez následků na zdraví. I zbylý bezlistý pahýl jsem rozřezal na 15 cm dlouhé díly. Ty jsem vložil naležato do skleněných boxů používaných pro semena a zakryl vrstvou živého mechu. Malou množárnu jsem uzavřel a jen občas rosil. Po delší době z nařezaných částí ze spících oček narostla nová malá anturia.

Ze spících oček mohou narůst nové rostliny.

 Při spodním teple je větší šance na úspěch. I zbytek s kořeny jsem nevyhazoval, jelikož z něj také vyrůstají malé odnože.

Podobné je to u hnízdicovitých anturií. Seřízneme takzvanou hlavu (vrcholek růžice s listy). Oddělíme tak, aby na spodní části zůstal nějaký list s kořenovým balem. Spodní část za čas poroste dál a případně utvoří i odnože. Vrchní díl ošetříme stimulátorem růstu a zasadíme tak, aby nejvrchnější řapík listu byl nad substrátem a kořeny zasahovaly do zeminy. Je dobré při větším počtu listů některé spodní odstranit. Lépe se pak zasazuje a zmenší se odparná plocha.

Ne vždy se vše podaří zakořenit a dál pěstovat. Můžeme mít vedle sebe dvě naprosto stejné rostliny ve stejných růstových podmínkách. A přesto jedna chřadne a druhá bují. Jistě se s tím již každý pěstitel setkal. Proto stoprocentní úspěšnost neni nikdy zaručena. U některých anturií se dá použít i rostlinných řízků.k množení. Nejčastěji se to dá využít u druhů lianovitého vzrůstu. Oplegry by měly být dostatečně vyzrálé, nebo částečně zdřevnatělé. Jinak špatně zakořeňují a postupně mohou odumřít.

Stalo se mi, že jsem přes jednu z mírných zim zapomněl na nezaskleném balkoně v uzavřeném akváriu s mechem několik kmínků Anthurium penthaphyllum var.bombacifolium. I když dva týdny se zde teploty pohybovaly okolo –5° C a mech byl částečně zmrzlý. Na jaře k mému údivu vyrostly z těchto částí malé rostliny. Svědčí to o docela pěkné odolnosti některých tropických rostlin i o regeneračních schopnostech za příznivých okolností. Tím ovšem nehci říci, že vždy vše dopadne dobře. Spíš se jednalo o výjimečný případ, který jsem již neopakoval. Jsou to přece jen tropické rostliny.

 Je nutno dodat, že řezné plochy ošetřuji prachem z dřevěného uhlí nebo též stimulátorem růstu. I nástroj, kterým řežu, předem desinfikuji. Pro moji potřebu používám přípravek DESIDENT spray, který je vhodný i pro jiné účely. Je to dobrá ochrana proti viróze a jiným nemocem.

Dobré je propařit i zeminu pro substát, do kterého sázíme. Moje žena nevěřícně kroutila hlavou, když jsem začal upravovat rašelinu v mikrovlnné troubě. Malé množství jsem měl v dvouvrstvém igelitu, takže nehrozilo žádné znečištění přístroje.

 Všeobecně nejodolnější se zdají být hnízdicovitá anturia s kožovitými listy z oddělení Pachyneurium. I jejich netypické zástupce, jako je Anthurium watermaliense, s úspěchem pěstuji volně v bytě. Někdy mám dojem, že i toulitky pocházející ze severnějších a sušších oblastí Střední Ameriky jsou odolnější než ty z jižnějších nebo mokřejších částí. Například Anthurium verapazense (odd.Belolonchium) je také jeden druh, který se velmi dobře pěstuje v panelákové místnosti. Vyskytuje se ve státě Guatemala a v okolních zemích. Všem lidem, kterým jsem tuto rostlinu dal, velmi krásně roste a vytváří tak nádhernou dekoraci.

 Extrémně náročná bývají anturia z vyšších poloh. Potřebují velmi vysokou vzdušnou vlhkost a nižší teploty. Je těžké je udržet v bytě. Jedno takové choulostivé A. splendidum (Kolumbie) mám ve vitríně v živém rašeliníku, ale pěstování je nevalné. I takovému odborníkovi jako je T. B. Croat se nedaří tuto rostlinu pěstovat. Poklesne-li vzdušná vlhkost, hned se to projevuje rychlým osycháním okrajů listů. I přímé sluneční paprsky velmi poškozují rostlinu. Během velmi krátké doby úplně seschne. Také i jiné toulitky s jemnějšími listy, jako je překrásné Anthurium corrugatum Sodiro a Anthurium argyrostachyum Sodiro (Ekvádor), trpí nedostatkem vzdušné vlhkosti.

Citlivé na vzdušnou vlhkost je Anthurium luxurians a Anthurium splendidum pocházející z mlžného lesa Kolumbie.

Anthuria jsou sice dosti odolná proti škůdcům, ale i ona nejvíce trpí v raném stadiu růstu výskytem svilušky, roztočů, puklic a plžů. Chemickou ochranu používám běžně dostupnou ve speciálních obchodech. Mně se osvědčil na svilušky TELSTAR 10 EC. Střídal jsem ho s jiným přípravkem tak, aby si roztoči na něj nezískali imunitu. Aplikuji raději slabší koncentraci. Jsou to většinou jedy i pro nás a opatrnost se vyplácí. Existují sice látky neškodné jako je FRUTAPON nebo HERBA-OIL používaný k zvýšení lesku listů a proti savému hmyzu. Ale pro anturia se mi zdají být nevhodné. Po postřiku při zálivce se vytvářejí mokvající mapy a listy odumírají. Usuzuji z toho, že se přípravkem ucpávají dýchací póry. Anturia jsou na toto asi více citlivá než ostatní rostliny. Jiné árony, které jsem ošetřoval stejně, nejevily známky poškození.

Neustále se objevují nové a nové ochranné prostředky. Nejlépe je novinku vždy vyzkoušet na některé nepotřebné květině.

Jistě si řeknete. ”Ale kde máme tyto rostliny nebo semena sehnat?”

Dají se zatím pořídit jen v botanických zahradách. Budˇvýměnou nebo koupí. Ve většině botanických zahrad u nás pracuje dost ochotných lidí, kteří rádi pomohou. Hlavně ale sami nic netrhat! To nemají nikde rádi a je snad lepší dostat rostlinu zakořeněnou a nepoškozenou.

Květiny lze i přes prodejny dovézt z ciziny. Dnes prostřednictvím internetu můžeme obdržet některé rostliny i s rostlinolékařským osvědčením. Musíme však pochopitelně počítat s vyšší cenou, ovlivněnou poštovným, balným a fytodokumenty.

Nejlépe je stát se členy organizace IAS ( International Aroid Society), která slučuje všechny nadšené pěstitele a zájemce o áronovité rostliny.

Činnost společnosti je obdobná, jakou u nás mají kluby kaktusářů a orchidejářů. Členem se může stát odborník nebo jen ten, kdo má zájem o tyto rostliny. Samozřejmě každoročně se platí členský poplatek 30 USD.

Člen IAS dostává odborný časopis AROIDEANA a zprávy týkající se činnosti organizace. Zde lze získat koupí i odbornou literaturu a jiné těžko dostupné informace. Mezi členy také probíhá i výměna rostlinného materiálu u nás téměř nedostupného. V případě, že se rozhodnete stát členy IAS, obdržíte i adresář všech současných členů. Bude záležet jen na vás, zda navážete kontakty s jednotlivými členy.

Bližší informace získáte na adrese :

International Aroid Society

P.O. Box 43 – 1853

South Miami, Florida 33143

U.S.A.

IAS má také své internetové stránky kde získáte další informace a znalosti.

Internetová adresa IAS je: www.aroid.org

Naskytnel-li se vám možnost výměny rostlinného materiálu a použijete-li služeb pošty, je dobré se informovat na fytosanitární stanici o možnosti a podmínkách transportu. Určitě tak předejdete možným komplikacím a zjistíte, co je a není možné.

Ještě několik názorných ukázek rostlin, které lze někdy v zahraničí získat.

Spolehlivé je A. pendulifolium N. E. Br.

s delšími pásovitými listy.

A. flavescens Poepp. s oranžovými plody.

Pěkné tvary listů vytváří A. longilinguum.

Kubánské Anthurium venosum Grisbeach.

Perspektivní pro pěstování je nenáročné

Anthurium oldemani.

Obrovská A. titanium Standl. & Steyerm. by se dala pěstovat jako solitera.

Pěkný růst zaručuje i A. willdenowii Kunth.

Další anturia jako je A. dolichostachyum Sodiro čekají na vyzkoušení

bytových podmínek.

Anthurium itanhaense Engl. je spolehlivě rostoucí druh.

A. lucens Standl..

A. wendlingeri G. M. Barroso má tuhé pásovité listy.

A. pentaphyllum var. Bombacifolium (Schott) Madison.

A. spectabile Schott.

A. cuspidatum Mast.

A. spectabile Schott.

Anthurium silvigaudens Standl. & Steyerm..

A. lindenianum C. Koch et Austin

s odolnými listy by mělo snášet i naše

pokojové klima.

A. subcordatum Schott.

A. cf. titanium Standl. & Steyerm.

Anthurium cordifolium

Kunth, Enum.

Anthurium llewelynii Croat.

Anthurium longissimum Pittier.

Anthurium oerstedianum Schott.

A. interruptum Sodiro.

Anthurium balaoanum Engl.

Anthurium berriozabalense Matuda.

Mladá rostlina A. macrolobium x hort. ex W. Bull.

(A. leuconeurum x A. pedatoradiatum)

Anthurium standleyi Croat & R. A. Baker.

Anthurium maculosum Sodiro.

Anthurium friedrichsthalii Schott.

Anthurium obtusum květ.

Anthurium longilaminatum Engl.

Anthurium polydactylum Madison. Anthurium microspadix Schott.

A. warocqueanum T. Moore.

A. niqueanum Croat.

A. clavatum Croat & R. A. Baker.

A. cleistanthum G. M. Barroso.

A. oxyphyllum Sodiro.

A. fasciale Sodiro.

A. yarumalense Engl.

A. bonplandy subsp. guayanum (G. S. Bunting) Croat.

A. oldemanii

A. validifolium K. Krause.

A. angustinum K. Koch & Lauche.

Druhové odborné názvy anturií vznikají převzetím z latiny, angličtiny, pojmenováním po botanických nebo vědeckých odbornících, po územních oblastech výskytu či objeviteli rostliny. Možností je více. Překlady a odborné latinské informace jsou pro amatéry a laiky málo dostupné. Někdy v nich lze vystopovat český význam, a již z názvu odhadnout, jak rostlina vypadá. Pro ukázku jsem vybral několik názvů, s nimiž se lze setkat.

Anthurium acutum – špičatý, ostrý; A. amethystinum – nafialovělý;

A. auritum – ušatý; A. clarinervium – jasně žilnatý; A. coriaceum – kožovitý;

A. corrugatum – svraštělý; A. gracile – štíhlý, útlý; A. lanceoatum – kopinatý;

A. longifolium – dlouhý-listnatý; A. palmatum – dlanitý, dlaňovitý; A. panduratum – houslovitý; A. pendens – visící; A. pentaphylum – pětilistý; A. scandens – šplhavý, pnoucí se, popínavý; A. subcordatum – mírně srdčitý atd.

A. andreanum – Edouard Francois André, franc. Bot., (1840 – 1911)

A. barclayanum – G. R. Barclay, angl. bot. a šlechtitel

(zemřel r. 1830)

A. bonplandii – Aimé Jacques Alexandre Bonpland, franc.botanik.

A. engleri – Adolf Engler, něm. Bot., (1844 – 1930)

A. hookeri – William Jackson Hooker, angl. bot. (1785 – 1865) -

syn Joseph Dalton Hooker, angl. bot. a lék.,

(1817 – 1911)

A. lindenii – Jean Jules Linden, belg. zahradník, cestovatel

(1817 – 1898) atd.

Anthurium andicola – A. andská; Anthurium bogotense – A. bogotská; Anthurium paraguayense – A. paragvayská; Anthurium panamense – A. panamská atd.

Část II.

Cesta do Kostariky.

Jak již jsem na začátku uvedl, chtěl jsem poznat přirozené prostředí, ve kterém moje oblíbené rostliny rostou. Proto se svým přítelem a dalšími členy výpravy jsme podnikli cestu do tropické přírody. On byl zkušenější v cestování a navíc dobře ovládal španělský jazyk což bylo někdy nezbytné. Nakonec padlo rozhodnutí pro opěvovanou Kostariku. Bohužel jsme později zjistili, že nebylo zde vše tak ideální, jak hlásají cestovní kanceláře a známí, kteří sem cestovali. Nejdříve nás čekali nutné náležitosti k vycestování a k zaštítění státní vědeckou institucí. Když bylo vše pohromadě, zbývala nám jen samotná cesta přes Amsterdam, Maiami do San José. V U.S.A. jsme se zdrželi jen v tranzitní místnosti, než letadlo doplnilo palivo a zásoby. Nebyly žádné problémy, i přesto, že jsem nevlastnil žádné vstupní vízum.

V San José letadlo dosedlo již za tmy. Místní čas ukazoval 20 hodin a příjemných 20° C. Letiště, jak se později ukázalo, bylo blíže k městu Alajuela než k San José. Před letištěm nás čekal dav taxikářů a jiných lidí nabízející všemožné služby. Naložil a ubytoval nás jeden naturalizovaný Němec. Jeho přízemní domek se vším zařízením se nacházel v nedalekém předměstí Carrilas. Domek jsme obývali sami a tak nám nic nescházelo.

Hned druhý den jsme se snažili propátrat blízké okolí. Nakukovali jsme do zahrad a předzahrádek. V nich bylo plno oblíbených rostlin ze zahradnictví, ale i z okolní přírody. Nechyběli smozřejmě orchideje vyvázané na větvích, dovežené z horských mlžných lesů.

Nakukovali jsme do zahrad a předzahrádek.

I v houští kolem cest rostly rostliny nám známé jen z květinářství a botanických zahrad. Což byl napoprvé pěkný zážitek pro každého, kdo ještě takovouto zemi nenavštívil. Vadily mi však všudepřítomné ploty. I okolní krajina byla v té době dosti suchá. Proto jsme se podél plotu přes malou plantáž kávovníků podívali k místnímu potoku. Zde bylo přece jen o něco vlhčeji a končil plot. Strany potoka v pásu asi 10 metrů roubily stromy a bujnější vegetace. Zprvu jsem na březích viděl jen malé diffenbachie. Až později, když si oči zvykly na jinou intenzitu světla, uviděl jsem mně podezřelé lupení. Na stěnách hluboce zaříznutého toku jsem našel moji první malou hnízdicovitou anturii. Konečně. Chvíli trvalo než jsem se k ní korytem po kluzkých kamenech dostal. Okolo ní rostlo ještě několik dalších, které předtím nebylo vidět. Pravděpodobně se jednalo o Anthurium salviniae Hemsl. Rostliny nekvetly a určení bylo nejisté. Půda potoka byla sopečného původu. Suchá a velmi sypká, červené barvy. Rostliny šly lehce vyjmout ze břehu a stačilo zatřepat a byly bez zeminy.

Stačilo zatřepat a rostliny byly bez zeminy.

Při bližším zkoumání terénu jsem nalezl ještě dva druhy philodendronů, syngonii, diffenbachii, aristolochii, xanthosomu (X.. mexicanum) a nepřehlédnutelnou houštinu vysokých bambusů. Rostly zde i jiné mně neznámé květiny. Plno polosuchých lián se pnulo po keřích a stromech. Vše umocňovalo třepetání barevných křídel motýlů. Byl to můj první jedinečný zážitek s anturiemi. Po prohlídce okolí jsme se odpoledne vydali k místním vodopádům Cataratas los Chorros. Cestou, přes třtinové plantáže jsme dorazili k říčce zaříznuté v zalesněném udolí. Pokračovali jsme proti proudu po úzké stezce. Fascinován okolní přírodou a pomalu poletujícími motýli jsem se jen nepatrně zdržel. Bylo to snad několik kroků za ostatními.V jednom místě jsm byl zezadu přepaden dvěma domorodci. Měli 30 centimetrový nůž, kterým mě neustále ohrožovali. Jelikož mě povalili a nebylo ve stráni kam uhnout, musel jsem se 10 dolary vykoupit. Bylo to lepší než mít díru do břicha. Chtěli ještě více, ale to již přispěchali na pomoc odvážní přátelé a agresory odradili velkým řevem a randálem. Z místa činu jsme vycouvali, jelikož jsme neměli nic na obranu. Ještě asi 50 metrů nás sledovali, ale pak zmizeli. U vodopádů jsme vše oznámili strážci rezervace. Ten už zajistil při návratu jinou cestou policejní doprovod. Pod vodopádem a v okolí jsem našel několik hnízdicovitých anturií, které jsem již nalezl dopoledne. I zde rostly diffenbachie, philodendrony, syngonie ale i monstera, veliké spathiphyllum a mučenky s trojlaločným listem. Na některých stromech jsme občas viděli orchideje, tilandsie, pepřince, malé cisternovité bromelie a kapradiny s tuhými jazykovitými listy. V korytu říčky a na jejich březích pomalu poletovali motýli Heliconiidae, perleťovci a žluťásci v několika druzích. Občas jako blesk prolétl motýl Prepona subomphale s modrými skvrnami na křídlech. Vše by na nás působilo idilickým dojmem, nebýt onoho přepadení. Vodopády vypadaly pěkně, ale okolní křoviny a les se mi zdály sušší a řidší, než jsem si představoval. Pořád to nebylo to, o čem jsem snil.

Vodopády Cataras los Chorros.

Další den jsme vyjeli linkovým autobusem až na vulkán Poás. Vypadalo to tam jako na kolonádě. Mnoho místních i zahraničních turistů se promenádovalo nad kráterem a po cestičkách přilehlé rezervace. Prostě nic, co by se nám líbilo. Prohlédli jsme si kráter a část rezervace. V ní bylo možno na srtomech a křovinách vidět plno krásných načervenalých bromélií v mnoha druzích, ale anturie žádné. Ani jiné árony zde nebyly, ale zaujaly nás mohutné Gunneri a vysoké orchideje rodu Sobralia.

Kráter vulkánu Poás.

Cesty na Poásu lemovaly mohutné Gunneri.

V houštinách v okolí sopky jsme nacházeli pěkně barevné bromélie.

Orchideje rodu Sobralia.

Cestou k vrcholu v nižších polohách byly vidět z autobusu nějaké listy se srdčitým tvarem. Proto jsme se v následujícím dni podívali nad úpatí hory do osady Poásito. Vál dosti silný vítr a my šli s kopce po silnici za mírného deště a mlhy. Tento opar stékal údolíčky a roklinami po svahu dolů, až se v nižších polohách úplně rozplynul. Ve stržích, kde proudila vlhkost, bylo vidět nejvíce zeleně. Stromy doslova obalené epifyty všeho druhu. Na okraji vesnice mezi ostnatými ploty tekl potok lemovaný bujnou vegetací. Přes obavu, že rozzlobím domorodce, jsem přelezl nízký plot a prodral se na těžko dostupný břeh. V příkrém srázu na stromech a v podrostu rostlo několik druhů toulitek a jiných áronů. Nejvíce mě zaujalo Anthurium prolatum Croat & Baker s visícími pásovitými asi 60 cm dlouhými listy. Bylo přichycené na silné větvi padlého stromu. Nedaleko od něj v podrostu ve svahu se vyjímala další velmi krásná anturia s mírně srdčitými, velikými listy. Nedala se na místě určit, ale dost se podobalo A. concinnatum Schott. Rostla zde terestricky i epifytně. Nalézala se zde i rhodospatha podobná monsteře. Měla však menší vzrůst a nedělené listy. I tato čeká na pozdější určení. Okolní stromy a spadané silnější větve poskytovaly stanoviště pro spoustu bromélií a orchidejí. Skutečná nádhera a pastva pro oči. Asi bych zde nalezl další druhy, hrozilo však, že se se mnou utrhne vysoký podemletý svah. Raději jsem se přes změtˇ klacků a roští vrátil na cestu. Ostatní členové, kteří mě jistili zezadu, byli již netrpěliví a proto návrat uvítali. O něco níže byla ještě jedna podobná lokalita. V místní prodejně smíšeného zboží jsme si dovolili přelézt přes jejich pozemky a ploty do rokliny. Již z dálky byla vidět impozantní toulitka rostoucí na patě většího nakloněného stromu. Měla okolo sebe dostatek místa a proto jí narostly asi 60 centimetrové listy na stejně dlouhých řapících. Působila mohutným a krásným dojmem. Její zelené, lesklé listy se rozprostíraly do prostoru všemi směry. Druh se opět podobal Anthurium concinnatum Schott. I ostatní rostlinstvo zde bylo, avšak ne již v takovém počtu, jelikož zde končila rokle. Bylo to malebné svěží zákoutí, místy prosvětlené sluncem.

U křižovatky na konci osady rostl malý lesík s potrhaným plotem. Vedlo v něm plno vyšlapaných cestiček a tak nezbylo nic jiného, než vše propátrat. Vrhli jsme se do husté zeleně. Stezky vedly okolo padlých stromů porostlých různými epifyty. Byla na nich všehochutˇ bromélií, orchidejí, pepřinců a filodendronů. Mezi nimi i toulitka s tuhými, oválnými listy na silných řapících. Ač nevelká, měla jakoby sukulentní robustní vzhled. Nic podobného jsem prozatím nikdy neviděl. Můj kolega také našel několik orchidejí, které ho zajímaly a proto jsme byli velmi spokojeni. Závěr pěkného výletu nám však zkazil hustý déštˇ. Nezbylo nám nic jiného než počkat na místní dopravu u blízké zastávky a odjet autobusem až před naše nocležiště.

;

Ve stržích, kde proudila vzdušná vlhkost bylo nejvíce zeleně.

Již z dálky byla vidět impozantní toulitka.

Menší, ale robustní toulitka. (Anthurium cf. carnosum)

V dalších dnech jsme si prohlédli město Alajuela a také několik místních zahradnictví pod širým nebem. Bylo vidět, že některé rostliny vozí z horské přírody. Zde jsem získal i několik semen jednoho hnízdicovitého anturia. Sortiment rostlin měli zahradníci velmi obsáhlý. Od Alocasia cuprea až po bromélie a orchideje. Většina rostlin byla zastíněna jemnými sítěmi a stačilo je jen zalévat. O ostatní se postaralo příhodné klima. Město protínaly pravoúhlé křižovatky, které s pravidelností po několika metrech na sebe navazovaly. Domy v těchto čtvercích byly většinou přízemní, nebo jednopatrové. Stavení jsou nízká, jelikož oblast postihují častá zemětřesení a sopečná činnost. Orientace v takovém městě je velmi špatná, a proto nás náváděly na směr kostely, parky nebo vyšší obchodní domy. Dá se říci, že je to ve všech městech podobné.

Prohlídka města Alajuela.

V městečku Sarchí jsme snad poprvé viděli indiánku. Potomka původních obyvatel.

Po získání informací od domorodců jsme se vypravili na cestu do mlžného lesa nedaleko od vulkánu Poás k vodopádu Bajo del Toro. V Sarchí jsme si najali terénní taxi a odjeli úchvatnou horskou přírodou k cíli. Čím výše jsme stoupali, tím více pršelo a přibývalo zelené a bujné vegetace. Cestu lemovaly příkré strže a propasti. Na jejich stěnách rostlo plno áronů a toulitek se srdčitými listy. Hojně se tu opět vyskytovaly bromélie a jiné epifyty. Dojeli jsme za hustého deště k zastřešenému skanzenu s restaurací. Zde se platilo vstupné k vodopádu a přilehlé rezervaci. Vodopád jsme viděli jen na několik vteřin, pak vše zahalila mlha. Po stranách propasti, do které padal vodopád, bylo i chráněné území s lesem plným áronů, marantovitých rostlin, bromélií, orchidejí a hlavně mých toulitek. Rostlo zde Anthurium panduriforme s houslovitým tvarem listů a veliké anturium podobné A. formosum. Se stromů visely i listy jednoho anturka s pásovitou čepelí, dosahující až 1 metru. Podrost byl hustý se spoustou rostlinstva. Na co člověk sáhl, bylo mokré. Zajisté zde často prší, jelikož rostlinstvo mělo napité a křehké stonky natažené za světlem. Opustil jsem lesík a vydal se po příjezdové cestě. Zajímala mě v příkopu rostoucí anturia, která jsem zahlédl z vozu. Měli velké srdčité listy na metrových řapících. Působili robustním dojmem. V blízkém okolí se nalézalo i plno malých semenáčů svědčících o tom že je hojným druhem. Společnost jim dělal jiný áron Philodendron verrucosum. Jak jsem později vypozoroval, vždy se poblíž tohoto filodendronu dala najít i anturia. I když jsem měl oblečení do deště, došel jsem zpět ke skanzenu zcela promočený. Přesto to byl nádherný zážitek. Velmi mě nadchlo okolní rostlinstvo a příroda. Při zpáteční cestě nám taxikář zastavoval všude tam, kde bylo něco zajímavého, a tak se nám i z tohoto důvodu výlet velmi líbil.

Vodopád Bajo del Torro..

V okolí vodopádu jsem našel terestricky rostoucí Anthurium

panduriforme Schott.

Mohutné anthurium podobné A. formosum.

Philodendron verrucosum.

Na co člověk sáhl, bylo mokré.

U příjezdové cesty v příkopu rostla anturia s velikými listy.

Taxikář zastavoval všude tam, kde bylo něco v přírodě zajímavého.

Další cíl našeho pobytu byl vulkán Arenal. Tato dosud činná sopka nás nepřivítala přívětivě. Cestou nás v autobuse, než jsme dojeli k prvnímu městečku Naranjo, okradla o zavazadlo a další výzbroj parta zlodějů. Nejhorší však bylo, že zmizely i letenky a jiné dokumenty s penězi. Myslíme si, že byli domluveni spolu s pomocníkem řidiče autobusu. Asi jsme neměli proti sehrané partě žádnou šanci. Zvýšil jsem proto svou pozornost a po zbytek cesty jsem nespustil ze zavazadel oči. Všude tam, kde je cestovní ruch, je větší počet Jánošíků, čekajících na příležitost. Krádež jsme nahlásili, ale šance, že zavazadlo dostaneme zpět, byla mizivá. Místní policisté jejich úsek projeli autem, avšak byli více méně zvyklí na podobné krádeže a dál nic neřešili. Ztrátu jsme těžko oželeli, ale nenechali jsme si tím na dlouho zkazit náladu. Bylo to však velmi nepříjemné. Jiným autobusem přes hřebeny hor a San Carlos jsme dojeli do osady Fortuna pod Arenal. Uvítal nás déštˇa místní domorodec s nabídkou noclehu za dobrou cenu. Na dotaz, jak dlouho je pod vulkánem špatné počasí? Starší domorodec nedovedl nebo nechtěl ze zištných důvodů odpovědět. Vše však nasvědčovalo tomu, že velmi dlouho. Území již spadalo pod sféru Karibiku a nebylo známek, že se nebe vyjasní. Po ubytování následovala prohlídka městečka. Prošli jsme několik ulic s obchody a restaurací kde nabízeli grilovaná kuřata a jiné speciality. Díky aktivní sopce byl kraj hojně navštěvován Americkými turisty což se projevovalo na vybavení osady. Měli zde i cestovní informační centrum a internetovou kavárnu. Přestalo pršet a my došli na konec cesty. Zde jsme spatřili na vysokém stromě černého kondora s roztaženými křídli jak si suší a natřásá mokré peří. Na chvíli byl vidět i kovově lesklý kolibřik využívající přestávky deště a obletoval květy stromů. Poblíž, na okraji potoka protékajícího pastvinami rostlo na zemi skvěle vypadající anturium A. ochrantum. Mělo štítovité listy o délce asi 40cm a šířce 20 cm. Řapíky a žilnatina byla načervenalé barvy. Celková výška štíhlé rostliny dosahovala asi 50 cm. Na jednom stromě u potoka rostlo velké Anthurium upalense. Zakořeněné bylo v rozsoše větví ve velké výšce. Několik menších však bylo porůznu roztroušeno na jiných kmenech v mém dosahu. Na slabé větvi mělo stanoviště i malé anturium. Jeho oválnější listy s jasně fialovou palicí květu se vzdáleně podobala A. trinerve. Později byl druh určen jako A. obtusum. Jiné árony bylo vidět v příkopech a na menším rumišti. Mám tím na mysli různé hybridy zplanělých kaládií a exotických xanthosom. Druhý den kupodivu přestalo pršet a to byla příležitost vypravit se pěšky k sopce. Nebylo v našem zájmu platit předražená taxi a sledovat krajinu a přírodu z okénka. Cestu k horám zahalených v mlze obklopovali pastviny s ostrůvky stromů a zeleně. Byly plné epifytů, ba i kůly plotů měly na sobě plno rostlin, tvořící miniaturní zahrádky. V jednom místě na padlém kmeni obrovského stromu jsme na několik skvělých okamžiků zahlédli menší druh mravenečníka, který pomalu pátral po potravě. Nás zcela ignoroval, i když jistě věděl, že ho pozorujem. Je to zcela odlišný pohled spatřit divoké zvíře ve volné přírodě, než jej vidět v kleci nebo v ZOO.

O několik kroků dále jsem opět našel na stromech anturia s fialovou palicí již objevená v osadě. Došli jsme k místním horkým termálním pramenům s bazénem a restaurací. Několik turistů se rochnilo v téplé vodě, ale my jsme měli jiné zájmy. Začalo vydatně pršet a já s přítelem jsem začal propátrávat nedalekou muldu zarostlou stromy a keři. Bylo zde možné nalézt více jedinců několika druhů toulitek, filodendronů, orchidejí, bromélií, pepřinců, syngonií, monster, kapradí, heliconií nebo rostlin zázvorovitých. Z anturií mohu uvést mimo již dříve zmíněných i A. clavigerum a A. pentaphyllum var. bombacifolium. No prostě, menší botanická zahrada. Škoda, že nás vytrvalý déštˇ zahnal zpět domů. Nemělo žádný smysl dále pokračovat, jelikož zatažená obloha stále ukrývala vrcholky hor a nevěštila nic dobrého. Arenal nám zůstal utajen a tak jsme si alespoň na památku koupili několik pohledů se soptícím vulkánem.

Malý semenáč Anthurium upalense Croat & Baker v osadě Fortuna.

Kvetoucí Anturium obtusum s oválnými listy a jasně fialovou palicí květu.

Ba i kůly plotů měly na sobě plno rostlin.

Velké listy Anthurium clavigerum Poepp. & Endl. se nedali přehlédnout.

Anturium ochrantum s červenými řapíky a žilnatinou

jsem nalezl v osadě a při cestě k vulkánu.

Menší botanickou zahradu bylo vidět všude tam, kde nebyli obdělané a udržované pozemky.

Dalo se zde najít i několik druhů helikonií a rostlin zázvorovitých.

I nadále nám počasí nepřálo a proto následující den jsme odjeli k Pacifickému oceánu do Jacó. Zde panovalo úplně odlišné klima. Ve dne se zde pohybovali teploty okolo 30°C a krásně svítilo slunce. Ač byl vzduch cítit slanou vlhkostí, krajina se nám zdála vyprahlá. Přesto zde rostly monstery a syngonie.

Rostli zde monstery a syngonie.

V jedné vlhčí roklině rostl i nevelký filodendron se štítovitou čepelí listu. Pro mne je zatím neznámým druhem. Nalezl jsem ho v zalesněné roklině pod červeně zbarveným kopcem, který se tyčil východně nad městem. Na vrcholku zarostým travinami jsme zažili i nezvyklou příhodu jako z hororu. Odpočívali a rozhlíželi jsme se po okolní krajině a znenadání se nad námi objevil ohromný roj divoce bzučících včel. Nebylo se kam schovat a tak nám nezbylo nic jiného než se skácet na zem. Vše se odehrálo velmi rychle.Tak jak se včely objevili tak se i ztratili aniž by někomu ublížily. V blízkosti městečka mezi pastvinami, které jsme procházeli, rostly aleje stromů obalené doslova metráky tilandsií. Některé osamělé gigantické stromy nesly na silných větvích obrovské skoro metrové bromélie. Člověk si pod takovým rozložitým stromem připadal titěrně. Na zcela suchém menším stromě rostly i orchideje Brassavola nodosa a Caularthron bilamellatum ve které hnízdili kousaví mravenci. Při vyrušení se vyřítili z pahlíz a úporně hájili svoje teritorium. V této přírodě žily i malé opice, které se mihly na okamžik v houštinách. Další exotické zvíře, které jsme potkali, nás vyhnalo z moře. To když domorodci začali řvát jejich řečí, krokodýl!! Dav lidí se ve zmatku hnal z vody ven. Naštěstí nikoho plaz nechytil, a tak hladověl dál. Zajímavostí městečka byla motýlí farma. Mezi několika druhy chovali i barevné Morpho achilleana a zespodu okaté Caligo eurilochus. V tomto pobřežním městečku jsme kupodivu narazili na mladého Čecha, který zde žil i s dalšími rodáky. Celkem zde bydlelo osm rodin porůznu rozmístěných v nízkých domech.

Na silných větvích stromů rostli obrovské bromélie.

Ráz okolní krajiny.

Hnízda všekazů.

Některé stromy byly doslova obaleny metráky tilandsiií.

Kokosová palma na pláži lákala k ochutnání ořechů.

Naše ubytování v Jacó.

Týden koupání a odpočinku na pláži v Jacó.

Po týdnu koupání a odpočinku naše cesta směřovala přes San José do Cartága. V San José nás místní prodavačka hned varovala, že se tu moc krade a je nebezpečno. Nebylo proč se zdržovat, a proto jsme rychle opustili hlavní město. V Cartagu nedaleko tržnice nás čekal snad momentálně jediný dostupný hodinový hotel. Nesl jméno DINASTIA. Přes různé zvuky ozývající se z pokojů jsme nelitovali. Měl výbornou polohu a hoteliér s rodinou se choval velmi přátelsky.

Hotel Dinastia.

Naše stravování.

Je libo natankovat?

Ještě v ten samý den byla naplánovaná prohlídka botanické zahrady za městem. Přesun autobusem byl jen krátký a již po cestě nás vítal poutač na Járdín Botánico LANKESTER. Bylo v ní soustředěno mnoho tropické flóry. Zahrada

(1400 m nad mořem; průměrná teplota : dne 18-24°C, noc 15-18°C;

rozloha 10,7 ha) byla větším dílem parkem a zčásti mírně zastíněným orchideáriem. Spousty orchidejí byly místního původu, ale zastoupeny byly i druhy z celého světa. Mezi stromy a keři mě však nejvíce zaujala pěkně narostlá anturia. V areálu jsem napočítal 10 druhů. Jistě bych našel i více, ale pro rozlehlost parku se nedalo vše objevit. Na některých dozrávaly plody. Bylo vidět, že se jich však nikdo nevšímá. Mnoho starých semen bylo vypadaných a plesnivých, podléhajících zkáze. Toulitky zde tvořily spíše doplněk. Důležitější pro zahradu byla sbírka orchidejí. Některé byly prodávány v lahvích u pokladny spolu s vývozním povolením. Prohlídka by určitě zaujala i lidi, kteří se o přírodu tolik nezajímají. Pro nás to byl zase jeden nevšední zážitek pohodového odpoledne.

Botanická zahrada LANKESTER na pokraji Cartaga

nám mimo orchidejí a jiných rostlin ukazala několik místních i dovežených

druhů anturií.

Malá ukázka pěstovaných rostlin v zahradě.

Napříště jsme podnikli výpravu na nejvyšší bod mezinárodní silnice spojující

Severní a Jižní Ameriku. Pod vrchol Cero la Muerte (3491m) nás dovezl autobus a odtud jsme šli podél silnice k motorestu Villa Mills. Sluníčko velmi zrádně pálilo, ale ochlazoval nás mírný větřík. Cestou jsme pozorovali ráz krajiny a samozřejmě i květenu. Občas se okolo nás mihl kovově lesklý kolibřík zastavující se u květů. Křovinaté okolí s nižšími stromy obalené lišejníky a mechy nám ukazovalo, že jsme již skutečně vysoko. Na jedné zastíněné stráni dokonce visely i ledové, asi 30 centimetrové, krápníky. V noci bych zde nechtěl přespávat. Postupně, jak jsme scházeli, měnilo se i okolí. Snad jen o 100 m níže jsem viděl růst anturium se srdčitým listem. Vzdáleně se podobalo Anthurium formosum. Ve stráni pod silnicí se zelenalo několik menších rostlin. Nad nimi na větším stromě rostlo jedno i epifytně. Mělo velké, snad šedesáticentimetrové listy, rozprostřené do prostoru. Vánek mírně pohupoval tou nádhernou rostlinou. Vyhlížela svou zelení kontrastně k načervenalým broméliím zbarvených od slunce. V této výšce jsme již pocítili únavu. Naše putování bylo zakončeno občerstvením v motorestu a zakoupením pestrých suvenýrů. Projíždějící autobus nás po chvilce čekání naložil a odvezl zpět před Cartago.

Nejvyšší bod mezinárodní silnice v Kostarice.

Ledové krápníky v tropech.

Biotop ve kterém navzdory nízkým nočním teplotám rostla anturia.

Odolná anturie rostoucí podél cesty k motorestu Villa Mills.

Bromélie červené od sluníčka.

Motorest Villa Mills.

Jeden den jsme museli obětovat návštěvě hlavního města San José. Bylo nutné zařídit zajištění zpátečních letenek. Při té příležitosti jsme si prohlédli hlavní třídu a obchody ve městě. Několikrát se s námi pozdravili nám neznámí slušně upravení lidé a varovali nás před zloději. Bylo zřejmé, že chtějí ukázat, že i zde žijí hodní lidé. Měli jsme s sebou jen minimum zavazadel, a ta se snáze hlídala a nebudila takovou pozornost. Nic nás však špatného nepotkalo a tak jsme den bez úhony přečkali nákupem suvenýrů pro své známé a bližní.

San José.

Pouliční prodavači pomerančové šťávy v San José.

V dalším dni nás víkendový autobus vyvezl až na vulkán Irazú. Během cesty však nebyla vidět na jižních úbočích pro nás zajímavá vegetace. Na svazích bylo mnoho pastvin a obdělaných pozemků. Snad jen na březích jednoho málo zarostlého potůčku by se dalo něco najít. Okolí vulkánu bylo místy porostlé podobným rostlinstvem jako na sopce Poás. Jinak byla oblast, co se týče áronů nezajímavá. Zcela určitě severní svahy zavlažované od Karibiku budou jiné. Z vyjížďky se mi nejvíce líbil dvojitý kráter, u kterého jedna část byla zaplavena nevšedně zelenou vodou, zbarvenou od nerostů. Voda je zelená jen z větší vzdálenosti. Přijdete-li blíž, je průhledná. Alespoň tak nám to vysvětloval jeden vulkanolog u sopky Poás. Turisté však k takovým nebezpečným místům nemají přístup a musí se spokojit s pozorováním z uctivé dálky.

Dva krátery sopky Irazú.

Typická vegetace v okolí kráterů.

Příští cesta nás zavedla k nejstarší zřícenině Kostariky, pevnosti v Ujaras. Nevelkou stavbu vlastně tvořily jen obvodové zdi s několika vchody. Přímo u pevnosti přilehlého parku v keřích a na stromech rostlo několik miniaturních orchidejí (Leucochilus sp.) a tillandsií. V tomto velkém údolí uprostřed plantáží kávy a jiných plodin jsem nevěděl, kam jít za árony. Bylo tu sice příhodné vlhko a klima, ale příliž vzdálené vrcholky okolního pohoří byly až za oplocenými plantážemi. Pěšmo do strmého kopce jsme se navraceli po silnici, kterou nás autokar přivezl. Měli jsme při tom droboučký doprovod mravenců atta. Nesli v zástupu kousky listí při okraji vozovky, která jim usnadňovala pohyb vpřed. Zde jsem na stromě objevil pěkně narostlé plodící Anthurium trinerve. Bylo přichycené na kůře nevelkého stromu. Tvořilo trs několika asi půlmetrových rostlin odstávajících od kmenu. Opět se zde vyskytovaly různé bromélie, mezi nimi několik rostlin Tillandsia bulbosa. Na několika místech mezi stromy jsme pozorovali na protější stráni malý vodopád, tvořící kaskády řítící se do 70 metrové propasti. Vodopád ležel na soukromém pozemku, hlídaném štěkajícím psem, tudíž nebylo možno si jej prohlédnout zblízka. Proto jsme nic neriskovali a odjeli autobusem na hotel.

Zřícenina pevnosti v Ujaras a okolní krajina.

Květena Ujaras.

Asi nejkrásnější vodopád, nám zůstal nepřístupný.

V posledních dnech pobytu jsme navštívili dvakrát osadu Navarro ležící na stejnojmené říčce. Různě roztroušené chatrče stály v údolí obklopené menšími plantážemi kávovníků a banánovníků. Nad nimi již začínala divoká příroda. V kontrastu plechových barabizen stály stranou výstavní haciendy s nezbytnými lepšími auty. Majitelé byli vlastníky okolních plantáží a zaměstnávali v době prací chudší domorodce. Úsměvné bylo, když jsme v té nejubožejší boudě z vlnitých plechů viděli stát v půli místnosti drahou a moderní televizi.

Dominantou tohoto údolí však byl malý kostelík ležící poblíž břehů říček Navarro a Rio Sombrero.

Plechové barabizny a výstavní haciendy.

Rio Navarro.

Původní kostel byl již jednou zničen lavinou bahna a kamení. Znovu byl ale obnoven za přispění místních zbohatlíků. Tento kraj navštěvují zdejší turisté a jen vyjímečně cizinci. Blízko fotbalového hřiště také stojí menší stánek s občerstvením. U něj je vytvořen umělý rybníček se spoustou ryb. Sami si rybu můžete odlovit a nechat ve stánku upravit k jídlu.

My jsme minuli hřiště s kantýnou a stoupali přes rozvětvený potok k nejvýše položené usedlosti.pod horami. Než jsme k ní dorazili, spatřil jsem ve stráni krásnou toulitku. Slunce na ni svítilo a její lesklé listy byly vidět z velké dálky.

Spatřil jsem ve stráni krásnou toulitku.

Přes varování průvodce, že mě může něco kousnout, jsem se opatrně vyšvihl do stráně, abych mohl rostlinu vyfotografovat. Prodral jsem se k té nádheře a zjistil, že se pravděodobně jedná o skvělé Anthurium lucens Standl. ex Yuncker. Po zhotovení snímku mě upoutalo jiné anturium. Rostlo opodál, a z cesty nebylo vůbec vidět. Měl jsem radost z nečekaného přírůstku. Bylo obtížné ho poznat, přestože zrovna vytvářelo tmavé květy. Nemělo však červenou žilnatinu listů podobně kvetoucího A. brownii a tak jsem ho určil jako A. watermaliense.

Dorazili jsme k usedlosti a ochotný majitel nás vpustil na svůj rozlehlý pozemek se zahradou a staveními. Zahrada však nevypadala tak, jak bývá u nás zvykem. Místy byla udržovaná se spoustou plodin, co si jen každý může přát. Někde však vládla rozvětvená říčka Rio Sombrero.

Rio Sombrero protékající zahradou.

Zahrada s rybníčkem a banánovníky.

Okrasné květiny v zahradě.

Majitel toho využíval pro výstavbu malých jezírek, které měl na okrasu a asi pro chov ryb. Mezi tím vším pěstoval i okrasné rostliny. Našli jsme několik druhů orchidejí a na jednom pařezu měl dokonce uměle vysazené hezky rostlé Anthurium ramonense. Jeho metrová rozeta listů působila esteticky a zakrývala zbytky stromu. Bylo z toho patrné, že má přírodu a rostliny rád.

Anthurium ramonense Engl. ex K. Krause vysazené na pařezu.

V některých částech zahrada přecházela v hustý prales. Tam, kde hraničila s divokou přírodou, jsem našel na zemi ve stráni Anthurium panduriforme. Nalézalo se pod příkrovem stromů a keřů. Abych rostlinu mohl vyfotografovat, musel jsem se za ní vyšplhat po slabé lianě. Bylo to velmi náročné a krkolomné lezení. Podrost srázu byl samý klacek a šlahoun bránící pohybu vpřed. Vše ještě ztěžovala pod nohama ujíždějící zemina se spoustou spadaného a mokrého listí. Odměnou mi však byl pohled zblízka na pěknou rostlinu s houslovitým tvarem listů. Společenství rostlin rostoucí v těsném sousedství se skládala z malých diffenbachií, Philodendronu verrucosum, marantovitých a jiných stínomilných. Se stráně jsem se vrátil mokrý a špinavý od bahna jako čuně. Počasí se začalo měnit. Chvílemi poprchávalo a mžilo, což se dále projevovalo na mém oděvu. Byl jsem však spokojený s úlovkem a pocitem, že nedošlo k žádné nehodě.

S kamarádem Jirkou Poupětem.

Po průzkumu zahrady mě zaujala cesta vedoucí podél plotu výše nad osadu a dále do hor. Nedalo mi to a vydal jsem se vzhůru. Cesta byla zařízlá v hustě zarostlé stráni, ze strany doprovázena říčkou Rio Sombrero. Asi po 300 metrech ve stráni poblíž stáčející se cesty stálo mezi stromy překrásné Anthurium caperatum. Jeho nádherné srdčité listy s mírně krabatým povrchem mě uvedly do vytržení. Ač bylo mokro, musel jsem se k němu na chvíli posadit a pokochat se tou vznešeností.

Překrásné Anthurium caperatum.

Tento druh má velmi proměnlivý vzhled a bylo nesnadné ho určit. Později mi tuto rostlinu pojmenoval přítel Thomas Croat. I v další výpravě do hor Navarra jsem našel několik těchto rostlin. Některé dosahovaly výšky menšího člověka. Čím větší a starší, tím více se ztrácelo krabacení. Struktura listu působila fantastickým jemným dojmem se spoustou plošek.

Jak již to tak bývá, když je něco pěkné, čas rychle ubíhá a i my se museli s údolím rozloučit.

Asi to nejlepší, co jsme viděli, nás však kupodivu čekalo až na konec.

Opět nás kamarádský hoteliér vyvezl do Navarra. Minuli jsme všechna stavení a podél známé zahrady stoupali cestou do hor. Cesta byla solidní, jen v jednom místě jsme museli přebrodit Rio Sombrero.

Cesta do hor.

Používali ji i strážci rezervací a policie. Náš průvodce se s místními obyvateli dobře znal, a tak jsme neměli žádné obavy. Přesto si s sebou vzal i zbraň, jelikož v horách byla možnost se setkat s jaguárem nebo s jiným predátorem. I my jsme měli mačety, které jsme použili k prosekávání. Při stoupání vzhůru bylo vidět,jak se metr po metru mění skladba rostlinstva. Nejvíce jsem si ale všímal druhů anturií. Dole u osady (asi 2400m), jak jsem se již zmínil, rostlo Anthurium lucens, které výše již nerostlo. Přibližně o 100 m výše nad posledním stavením začínalo růst Anthurium caperátum a větší počet A. panduriforme. Na dalších 200 metrech rostlo A. clavatum s mohutnou oválnou palicí květu a velkými listy.

A. caperatum.

A. panduriforme.

Květy a cesta vedoucí do hor .

Výstup pralesem.

Anthurium clavatum Croat & Baker.

V těchto místech bylo vidět i hnízdicovité A. ramonense. Všude okolo spousty bromélií, orchidejí, peperomií a jiných epifytů. V podrostu svítil krásně sametový Philodendron verrucosum a i jiné filodendrony s lesklými listy.

Jako drahokam svítil v podrostu sametový Philodendron verrucosum.

I další árony, v několika druzích, rostly v bujné vegetaci. Vše doplňovaly kapradiny, alpinie a marantovité rostliny. Tu a tam se ve stínu větších stromů objevovaly stromové kapradiny. Jelikož se z mlžného lesa neozývaly žádné zvuky, bylo to, jako když jsme se vrátili v čase do pravěku. Uhnuli jsme z cesty a vymletými strouhami od vody stoupali ještě strmější cestou do vyšších pater hory (2800 m). Kolem nás bylo plno krásně rostlých toulitek a filodendronů. Nejvíce byly zastoupeny druhy A. caperatum, někde také A. watermaliense.

Nejvíce bylo zastoupeno Anthurium caperatum.

Anthurium watermaliense.

A. caperatum.

A. caperatum Croat & Baker.

Začínaly se zde objevovat i nové toulitky. Nejčestěji anturia se srdčitým protáhlým listem a laloky, vzhledem podobné A. concinatum. Rostlo terestricky a jen několik jedinců na stromech. Nacházel jsem i mnoho semenáčů těchto rostlin.

Anturium podobné A. concinatum Schott.

V podrostu se dařilo i anturiím s protáhlým, mírně srdčitým listem se zaoblenými laloky. Našel jsem i několik toulitek z oddělení Xialophyllium. Jednalo se o A. microspadix Schott. Také zde rostlo anturium podobné A. montanum Hemsl.

Anturium ranchoanum Engl. s protáhlými a mírně srdčitými listy.

Anturia tvarem listů velmi podobné A. montanum Hemsl..

Anthurium microspadix Schott.

V těchto patrech se mi zdál prales nejbohatší na počty druhů toulitek. Při větší časové rezervě na průzkum by se dalo najít ještě více druhů rostlin. Jen na tomto místě jsem zahlédl Anthurium louisii Croat a Baker. Květenství měla částečně vzpřímené na konci mírně převislé. Palice byla stočena do spirály se zeleným, úzkým toulcem. Nevypadala nijak vzhledně, ale je škoda, že se ji nepodařilo nafotografovat v přírodě.

Vystoupali jsme do nejvyšších pater hory (přibližně ke 3000 m) a otevřela se před námi scenérie mechové pohádky. Všude na zemi, ale více na kmenech stromů, mech jako vata. Když jste jej zmáčkli na větvi či kmeni, byla větev polovičního průměru. Byl poněkud jiný než je vídaný u nás. Vzdáleně mi připomínal drátěnku na nádobí. Jeho struktura umožňovala zadržet část vláhy a přebytek vody se v něm již neudržel. Tím vznikal dojem, že mech je vlhký, ale velmi vzdušný. Byl porézní a nikde nehnil. V něm se velmi dařilo všem semenáčkům různých epifytů. Při přesunu přes jednu z roklin jsem našel Anthurium seibertii. Jeho pásovité asi 70 centimetrové listy nehnutě visely nade mnou. U dospělé rostliny rostlo i několik dalších semenáčů využívajících výhodného stanoviště na světle.

Anthurium seibertii Croat a Baker.

A. seibertii nad strží.

V této divočině končily všechny stezky a před námi začínala změť těžko prostupné vegetace. Stačilo jen pár desítek metrů v této džungli a náš domorodý průvodce zabloudil. Říkal, že když se odtud nedostaneme, nikdo nám nepomůže. Strážci parku a ani policie nemají šanci v takovémto terénu někoho najít. Pomocí mačet jsme se prosekali zpět na naši zřetelnější stopu. Po ní už nebyl problém se vrátit k začínající bariéře houští. Prosekávání cesty byl pro mne srdcervoucí zážitek, jelikož jsem všechny ty krásné rostliny a toulitky musel kosit hlava nehlava. Po odpočinku u obrovského a mohutného stromu nás již čekal výstup k nejvyšším místům. Zvolili jsme jednu ze struh od vody a bez větších nesnází dorazili k cíli. Tam již mezi stromy ve výšce korun prosvítalo nebe.

Náš odpočívající průvodce v nejvyšším patře hory nazývané Belém.

I tady les vypadal jako z pohádky. Snad přibylo ještě více mechu. Stromy jím byly doslova obaleny. Všude vlhko a krásně zeleno. Myslel jsem, že to již nemůže být lepší. Spletl jsem se! Krkolomně, po úzké stezce ve změti kořenů, jsme sestoupili do zalesněné rokliny o 50 metrů níže.

Pohádka z mechu a kapradí.

Sestup do rokliny.

Každý strom nebo větev nesl chomáče mechů, ze kterých rostly malé rostlinky toulitek a jiných epifytů. Opět zde rostly stromové kapradiny, orchideje, bromélie, filodendrony, maranty, pepřince i více dalších rostlin jako jsou tradescantie a kolumneae. Nejpočetněji byly z anturií zastoupeny druhy podobné A. ginesii, A. clavatum a Anthurium caperatum.

Výseč druhového společenství rostlin vyskytujícího se v roklině i v jiných částech hory.

Na tomto odlehlém místě jsme kupodivu narazili na španělského turistu. Bylo na něm vidět, že je rád. Za celý den nikoho nepotkal. Po krátké přestávce se s námi vydal zpět. Já, mezitím jako v tranzu, pobíhal od rostliny k rostlině. Bylo na co se dívat. Ještě jsme udělali několik skupinových snímků a vydali se nazpět.

Návrat démonickou branou z větvoví stromů a bujné vegetace.

Rozpršelo se nám na cestu a popohánělo nás to k autu do Navarra. Čim víc jsme scházeli níže, ubývalo i deště. Do osady jsme dorazili za šera a mrholení. Za celý den výpravy jsme urazili 25 km s převýšením asi 900 m. Celé utrmácené, ale spokojené nás uvítala rozsvícená okna hotelu v Cartagu. Druhý den, po vydatném spánku, si nás jistě pochvalovali prodavači suvenýrů, které jsme nakupovali v místních obchodech.. Ve večerních hodinách se konala při kytaře a dobrém rumu oslava na rozloučenou s hoteliérem a jeho přáteli. Myslím, že jsme si získali jejich sympatie, stejně jako oni naše. Byl to dobrý závěr pobytu. Následující den byl vyplněn přesunem přes San José na mezinárodní letiště a odletem stejnou zpáteční trasou domů.

Je divné, že za celou dobu pobytu nebyli vidět žádní hadi. Jen jednoho jsem uviděl v ZOO AVE v Alajuele, jak se plazil přez asfaltovou cestu. Čekal bych i více rozličného hmyzu. Komárů díky bohu také moc nebylo. To u nás v létě jich je mnohem více. Nevím, jak je to možné, ale za celou tu dobu jsem nalezl jen dva tesaříky a s motýly to také nebylo tak slavné, jak jsem si představoval. Snad to bylo tím, že jsme navštívili oblasti dosti obdělávané a nebyla příznivá doba líhnutí. Proto nejčastějším hmyzem, který jsme viděli byli mravenci a všekazi vícero druhů. Jednou jsem i zakusil jejich pálivá kusadla. To když při fotografování jsem neopatrně šlápl do jejich hnízda. Přesto, Kostarika na mne udělala velký dojem. V tom špatném i dobrém smyslu. Na náš vkus je zde mnoho pozemků oploceno a skutečná příroda je většinou jen v

rezervacích. I zbytky ostatní přírody jsou však pro Evropana lákavé a exotické. Věřím, že mohou být v této zemi oblasti ještě hezčí, ale nebyl čas vše si prohlédnout. Pokud sem někdy zavítáte dbejte rad těch, kteří zde již cestovali. Kriminalita je zde značná. Nechci však tvrdit, že nepotkáte příjemné lidi. S několika jsme se sami setkali. Hlavně tam, kam ještě nepronikla turistika. Přes všechny potíže a nesnáze se mi cesta líbila. A především se mi splnil sen – uvidět tropický prales se spoustou exotických rostlin a anturií.

Povídání o anturiích jsem napsal spíš jako upozornění na četnost a krásu těchto rostlin pro veřejnost více méně utajených. Jen sporadicky se objevují informace o těchto rostlinách. Prozatím nebyl u nás zveřejněn větší počet druhů. Snad alespoň trochu přispěji naší veřejnosti k dalšímu poznání a většímu zájmu o tyto hezké rostliny.

Závěrem chci poděkovat všem, kteří mi pomohli napsat o těchto skvělých rostlinách.

Snad za všechny mohu uvést pana Thomase B. Croata, J. Bognera, J. Haagera

a J. Poupěte, který proložil vyprávění pěknými fotografiemi. Nemohu opomenout pracovníky botanických zahrad v Teplicích, Liberci a v Praze.

POUŽITÁ LITERATURA :

Croat, T.B. 1991. A. Revision of Anthurium section Pachyneurium

(Araceae). Ann. Missouri Bot. Garden.

Croat, T.B. 1983. A. Revision of the Genus Anthurium (Araceae)

of Mexico and Central America. Part I : Mexico and middle

America (211-420). Ann. Missouri Bot. Garden.

Croat, T.B. 1986. A Revision of the Genus Anthurium (Araceae)

of Mexico and Central America. Part II : Panama.

Ann. Missouri Bot. Garden.

Madison, M.T. 1978. The species of the Anthurium with palmately

divided leaves. Selbyana 2 : 239-282.

Graf, A.B. 1974. Exotica 3. Pictorial cyclopedia of exotic plants.

Rutherford.

Haager Jiří a kol. 1982. – KAPESNÍ ATLAS PĚSTOVANÝCH

EXOTICKÝCH ROSTLIN. Praha.

AROIDEANA – International Aroid society Inc.

Vol. 1, No. 2 (1978),- Vol. 2, No. 1 (1979),- Vol. 4,

No. 4 (1981),- Vol. 5, No. 1,2 (1982),- Vol. 6, No. 2,

3,4 (1983),- Vol. 9, No. 1-4 (1986),- Vol.12, No 1-4

(1989),- Vol. 18 (1995),- Vol. 21 (1998),- Vol. 22

(1999),- Vol. 23 (2000),- Vol. 24 (2001).

Grafickou úpravu provedl Miroslav Holý.

Ladislav Holý